Pořežany

První písemná zmínka o Pořežanech je z roku 1379, kdy jsou pod názvem Pozerzran uváděny v berní rule jako součást arcibiskupského panství Týna nad Vltavou. Název obce je odvozen od slova požár – ve významu spáleniště. Požieřany = ves požířanů, tj. lidé žijících na spáleništi. Složitý název obce byl často komelen a nesprávně přepisován. V historických dokumentech se proto objevuje i ve tvarech: Porziezany, Porzezan, Welky Poržicžiany (tedy Poříčany) či dokonce Potrzeny.

Starší zmínky dokladující existenci vsi nejsou známi. V roce 1379 je v Pořežanech zmiňován „nápravník“ – tedy dnešními slovy řečeno ozbrojený zaměstnanec vltavotýnského hradu, který za svoji službu ve zbrani získával výsluhu – „nápravu“. Tedy pronájem pozemnků nebo i menších vsí. Pořežanský „nápravník“ měl povoleno obhospodařovat 1 lán půdy.

V roce 1389 je jako majitel části vsi uváděn Mikeš z Bošilce, vlastník blízkého panství ve Bzí. Vlastnil s největší pravděpodobností část Pořežan, které nadále zůstaly připojeny k bezskému statku a sdílely s ním historii až do roku 1672, kdy byl bezský dvůr připojen k třeboňskému panství náležící Schwarzenberkům.

Druhá část Pořežan se někdy v průběhu 14. století dostala neznámým způsobem do majetku drobných vladyků ze Žimutic a Kněžeklad, kteří byli v příbuzenském vztahu. V roce 1508 byla část této „žimutické“ části Pořežan prodána spolu s okolními vesnicemi Jankovi Čabelickému ze Soutic, zástavnímu držiteli vltavotýnského panství. Stala se tak součástí panství Týna nad Vltavou. Druhá část zůstala přičleněna ke statku Vranovice (dnes Branovice u Dobšic), které byly původně součástí žimutického zboží a později se osamostatnily. V roce 1576 byly Branovice i s částí Pořežan prodány Kristině Čabelické, která je postoupila svému manželovi Prokopovi Čábelickému – staly se tedy rovněž součástí panství Týna nad Vltavou. Nadále tedy zůstaly Pořežany rozděleny na dvě části. Jedna část náležela k panství Týna nad Vltavou a druhá k panství Bzí a později, jak bylo zmíněno, k panství Třeboň.